Auvergnéský ohař
Původ tohoto krátkosrstého ohaře výrazného typu není zcela jasný. Existují o
něm tři these, jak je uvádí Dr. Clerard. První říká, že první jedinci tohoto
plemene byli dovezeni okolo roku 1798 vracejícími se maltézskými rytíři přímo z
ostrova Malty. Tuto možnost podporuje skutečnost, že jedna z významných smeček
"modrých" psů byla chována na dvoře biskupa z Auvergne, pána de Foudras, který
byl strýcem slavného maltézského rytíře, nazývaného "Markýz". Druhou možností
je vznik z křížení starých brakoidních plemen s galskými pointry. Za
nejpravděpodobnější je však považována možnost třetí, že se totiž jedná o
původní, regionální plemeno, vytvořené selekcí, která byla prováděna jak na
vyhovující pracovní styl a vlohy, tak za účelem upevnění zvláštního, stříkaného
zbarvení, které bylo dobře viditelné v nepřehledném loveckém terénu. Pro tuto
třetí verzi se zdá svědčit i skutečnost, že bílý, černě tečkovaný pes byl
chován již na dvoře Ludvíka XIV. A právě tohoto psa zachytil na svém plátně
malíř Desportes. Obraz můžeme dnes vidět v muzeu města Gien.
Auvergnéský ohař si zachoval svůj typ nezměněný po celé generace, neboť jeho
tělesná stavba a pracovní styl zcela vyhovují lovu v obtížných podmínkách
horských terénů, výborně pracuje na rudých orebicích na skalnatých svazích
Sancyau a na jihu Francie. Jeho mohutná tělesná stavba i silná kostra a velmi
vyvinuté svalstvo mu dodávají odolnost a vytrvalost k práci v těchto suchých a
náročných terénech po celý den bez oddechu. I když je jeho srst krátká, přesto
mu nevadí ani trnité porosty na skaliskách a velmi ochotně v nich vyhledává
králíky, kteří se v nich rádi ukrývají. Je přirozeně, stejně jako ostatní
ohaři, specialistou na lov pernaté zvěře, ale je velmi vhodný i pro lov
králíků, zajíců či srnčí zvěře v auvergnéských kopcích. Všeobecně je uznávána
jeho vysoká lovecká účinnost. I když pracuje střídavě cvalem či klusem a jeho
hledání není příliš rychlé, jeho vynikající nos mu umožňuje nalézt veškerou
zvěř, ukrývající se v terénu, v němž doprovází svého pána. Jeho vystavování je
velmi pevné, s typickou, téměř vodorovnou linií hlavy, hřbetu a prutu. Má rád i
práci ve vodě, kde opět vyniká jeho veliká vytrvalost.
Auvergnéský ohař je velmi klidný, vyrovnaný, mírný a přátelský, hravý a
společenský. Proto je vyhledáván lovci, kterým právě takový lovecký společník
vyhovuje. Má také vrozenou schopnost přinášet a stopovat, což je dalším jeho
kladem.
V dnešní době se tento ohař rozšiřuje nejen v rodné Francii, ale získává si
stále větší oblibu i ve Španělsku. Je chován rovněž v Belgii, Itálii, Německu a
začíná se objevovat i v naší republice, a to nejen na výstavách, ale i na
loveckých zkouškách. Auvergnéský ohař je využitelný nejen v myslivosti, ale také jako všestranný společník pro aktivní život.